.O MEDOVINĚ.

Historie 

Medovina je u nás polozapomenutý nápoj, jenž je v našem podvědomí spojován se starými Čechy a Slovany. Zřejmě i díky neblahé úloze medoviny v Dívčí válce Aloise Jiráska, ale především pro složitou a komplikovanou výrobu medoviny, jíž na začátku novověku vystřídali víno, pivo a destiláty.

 

 

Ve starém Řecku a Římě

Medovina nebyla nikdy pouze slovanským či dokonce jen českým nápojem; kvašené nápoje z medu se konzumovaly prakticky všude, kde člověk začal sbírat a skladovat med. Z dob dávných i méně dávných se dochovala řada stop i přímých zpráv o tom, medovina nechyběla „na stole“ našich prehistorických předků. Medovina byla od nejstarších dob považována za zdroj života, moudrosti, odvahy a síly a jako taková se přednostně podávala hrdinům a rekům. Velmi staré, psané či alespoň zprostředkované záznamy nám zanechali Řekové a Římané. Mnoho známých řeckých a římských autorů včetně Platóna, Plutarcha, Theokrita a Plinia, ve svých dílech zmiňují nápoje z medu a dokládají tím skutečnost obliby a úcty k tomuto nápoji. I další podklady uvádějí, že medovina patřila v Římě mezi nápoje nesmírně populární. Římané však nepili klasickou medovinu tak jak ji známe ze starých receptů, ale míchali ze dvou třetin víno s jedné třetiny čerstvého medu nejlepší jakosti. Nejednalo se tedy o kvašenou medovinu, ale o doslazené víno, které se popíjelo jen v menším množství jako aperitiv.

 

Nejstarší záznamy a nálezy

Existují ale doklady o starším užití medoviny v Evropě. Nedávno byl v Německém Hochdorfu odkryt keltský knížecí hrob z doby 500 let př.n.l. V hrobě se nacházela veliká bronzová nádoba o objemu 400 l. Na jejím dně se nalézala sedlá vrstva, v níž byl zjištěn vysoký obsah pylu. Po analýze bylo konstatováno, že v nádobě byl uložen med nebo medovina místního původu. Z různých dobových informací se potvrzuje, že zhruba ve stejné době, popřípadě během následujících staletí, již bylo možno medovinu považovat za „národní nápoj“ mnoha národů v severních a západních oblastech Evropy. I obyvatelé střední a jihovýchodní Evropy té doby – Keltové, Dákové a Longobardi znali chov včel a pravděpodobně i výrobu medoviny. Rovněž ugrofinští Maďaři, když dorazili do svých nových podunajských sídlišť, již medovinu uměli vykvasit. 

 

Velkomoravská říše a Čechy

Užívání medoviny ve Velkomoravské říši zmiňují shodně arabský cestovatel a obchodník Ibn Rozteh a Peršan Gurdézi. Uvádějí, že někteří bohatí jedinci vlastnili i sto nádob medoviny, která byla ve značném množství konzumována při různých příležitostech, konkrétně při  výročních shromážděních rodiny na uctění památky zemřelého. Zdá se, že medovina byla i u nás v jisté době základním a nejrozšířenějším kvašeným nápojem. V Dalimilově kronice se píše o používání staroslovanského nápoje našimi předky. Český kníže z rodu Přemyslovců Soběslav I v roce 1130 provedl určitá opatření v kapitule Vyšehradské, přičemž uložil proboštovi, aby kanovníkům byla „každého téhoždne“ dána láhev medoviny. Od té doby četnost záznamů zmiňujících konzumaci medoviny našimi předky narůstá. Karel IV. zavedl několik speciálních opatření pro obchod s medem zejména celního a daňového charakteru. Ještě před husitskými válkami bylo možno hledat občerstvení u krčmářů trojího druhu: u vínaře, šenkéře piva nebo u šenkéře medu. Ze starých letopisů víme, že v roce 1640 bylo v Chebu v provozu třináct sklepů na výrobu medoviny a město se tak řadilo k nejznámějším a nejvýznamnějším produkčním oblastem té doby. V roce 1504 se v Praze nacházeli pouze dva medaři a od té doby v Čechách nastává úpadek medoviny. Snad naposledy je ve veřejné listině v našich zemí medovina zmiňována v listu Ferdinanda II., kterým r. 1626 potvrzuje majiteli domu u Platýze v Praze dědičnou výsadu k šenkování vín i všeljakých piv a medů přes celý rok k pohodlí lidskému……….

 

Medovina v Anglii 

 Také nelze opomenout, že zejména Wales a Anglie byly po staletí domovinou vína z medu. Existuje záznam, že na anglickém dvoře ve druhé polovině 17. století byl dobře vychlazený metheling, kořeněná medovina, považován za největší delikatesu.  

 

V židovském společenství

Zvláštní důležitost měla medovina v židovském společenství. Příprava medového vína se vyvinula ve zvláštní rituál. Postupně byl tento nápoj nahrazen košer vínem, při jehož výrobě byl med rovněž používán.  

 

V Americe a u indiánů

Je také zajímavé nahlédnout na výrobu fermentovaných nápojů z medu na amerických kontinentech. Literatura dokládá, že alkoholické nápoje byly mezi domorodci Střední Ameriky v době vylodění Španělů běžné. Podle dostupných podkladů byl obvyklou surovinou med, který byl po rozpuštění ve vodě zkvašen, buď samotný nebo spolu s ovocem a obilím. Alkoholické  nápoje z medu jsou dodnes indiány ve Střední i Jižní Americe vyráběny. .  

 

Soumrak výroby medoviny

Medovina či medové víno byly v řadě evropských zemí po mnoho staletí národním nápojem. Důvody, proč došlo k hluboké recesi, která prakticky v celé Evropě vedla k tomu, že tento nápoj se postupně vytratil z podvědomí, jsou interpretovány různě. Jeden z názorů je, že recese výroby medoviny v 18. a 19. století mohla být výsledkem nedostatku medu a následkem toho nárůstu ceny medu. Odklon od konzumace medoviny prý způsobil také nárůst poptávky po sladkých vínech. Jako další důvod úpadku medoviny byla nevyrovnaná jakost medoviny. Dodavatel jednou dodal medovinu vynikající chuti a jakosti, jindy byla jakosti podřadné. Výroba medoviny je totiž technologicky daleko choulostivější než je tomu u jiných kvašených nápojů, např. vína či piva. Pokračující rozvoj vinařství, pivovarnictví a lihovarnictví zatlačoval výrobu medoviny dále na okraj konzumentů i výrobců. Ekonomická otázka v tomto konkurenčním procesu jistě hrála zcela zásadní úlohu. Výroba vín, piva či destilátů se zřejmě ukázala technologicky méně choulostivá a ekonomicky méně náročná.

 

Nahoru ...... O medovině